To zbytek domácnosti zřejmě neřešil vůbec. Otec chlapce sice za nimi sice po nějaké době na nádraží dorazil taxíkem, ale když s nimi nenašel matku, zase odjel a děti na nádraží prostě nechal. Strážníci zjistili, že děti mají v Pardubicích ještě tetu, která by se jich mohla ujmout, ta to ale odmítla s tím, že se bojí otce. Hlídka zvládla přes další známé a příbuzné sehnat ještě telefon na společnou matku obou dětí. Ta ale telefon nezvedala. V tu chvíli strážníkům došli příbuzní i možnosti řešení této šílené rodinné situace a proto se obrátili na pracovnici sociálního odboru. Ta se dostavila na místo děti převzít.

Strážníkům se mezitím podařilo na asi desátý telefonát znovu kontaktovat již dříve oslovenou tetu obou dětí, která nakonec souhlasila, že se dětí do rána ujme. Za přítomnosti pracovnice sociální péče jí strážníci děti předali a případ dále zůstává v řešení pracovníků oddělení sociálně právní ochrany dětí pardubického magistrátu.